14. 3.

Kissík, nevím proč tohle píšu, ale prostě si potřebuju ulevit a svěřit se... Prostě psychicky nezvládám tenhle svět. Všechno jako by bylo proti mě. Jako by světu kolem najednou chybělo to štěstí které vněm ještě pře několika lety bylo... Ty doby kdy jsem si jako malá hrávala s koníky, kdy jsem se dívala na pohádky a kdy jsem si hrála s kamarádkami s petsopáky. Byly to časy kdy jsem byla šťastná ale teď... Katastrofa. Je hrozné kouknout se na koníky se kterými jsem si ještě před třemi lety hrávávala na Veselé stádo a už si nepamatovat jakou měly povahu. Pořád jsou to mí nejlepší přátelé, ale jen co si je chvíli prohlížím všímám si detailů, na které si vůbec nevzpomínám. Se slzami v očích vzpomínám na ty časy, kdy jsem přišla v půl jedný ze školy, připravila si a šla za koníky, napsala na web a chvíli byla venku fotit. To už je bohužel minulost... Nyní se vracím ze školy ve tři, připravím si,zkouknu mail, youtube a howrse, pak se musím učit a najednou... den je pryč. Koně jen smutně stojí na poličkách a čekají až je jednou měsíčně vytáhnu ven natočit video, které stejně nikdy nevydám. Můj život je takový nějaký ... prázdný. Beze smyslu. K čemu je my škola, když nejsem šťastná. K ničemu. Akorát kazí vše co jsem si v dětsví vysnila. Lituju, že nemůžu vrátit čas zpět do doby kdy byl Flek můj nejoblíbenější koník a kdy jsem měla vlastní svět her. Přestože na koníky namám tolik času, jsou pro mě vším co mám. Bez nich bych tu už asi nebyla... Vzpomínám na Sněženku, Potkovu, Kopýtka,Ocáska a Dorta. Byly jsme nejlepší přátelé a teď... Mají nová jména a novou totožnost a vlastně i já jsem na tom podobně... Vzpomínám na Ránu a žiravku Sestřičku a hrozně mi chybí... jsou tu sice se mnou ale tak nějak jinak. Jako bychom to už nebyly mi... Proč to muselo zkončit takhle...

Zamyslete se prosím nad tímto textem, doufám že se líbil i když to bylo pouze moje vylívání srdíčka,mějte se hezky...